Dar není samozřejmost. Dar je projev úcty, vyjádření náklonnosti, výraz díku. A dost možná za nic konkrétního – dost možná za to, že člověk je, jaký je. Podle toho by se měl předávat. A podle toho by se měl také přijímat. Co se týká darů, jejich výběru, způsobu, jakým jsou obdarovanému předávány a jak je obdarovaný bere za své, panuje bohužel mezi lidmi řada obligátních nešvarů.
Vše začíná darem samotným
Nutno podotknout, že nešvarů je méně než před pár lety. Přece jen, ohledně etikety a vzájemného chování jsme obecně učinili krok vpřed. Pořád je ale víc než dost zlozvyků ve způsobech, kterým je s dary zacházeno a v gestech a frázích, které dary doprovází.
Odpíchněme se od výběru daru. Podle některých odborníků na etiketu se nehodí vydávat za dar cokoliv, co je opatřené logem vaší společnosti. Náš náhled je značně liberálnější. Přece jen, dary považujeme za součást firemní kultury a politiky. Pokud se jedná o pracovní setkání a pokud mají vaše firemní předměty hlavu, patu a smysl (jinými slovy, pokud se nejedná o laciné šunty, které jednak hrozně vypadají a taky nic nevydrží), můžete takový předmět vydávat za dar s čistým svědomím. Dobré víno chutná dobře bez ohledu na přidané logo, stejně tak kvalitní čokoláda zůstává kvalitní čokoládou i ve chvíli, kdy ji předáváte jménem firmy. Buďte opatrní ohledně bezhlavého potisku darů, které nelze zkonzumovat, a tudíž ponesou “cejch” společnosti navěky.
Tip z krejčovství: co pro muže, když se láhev nehodí?
Pokud se chystáte na setkání s rodinou, přáteli, známými, jinými slovy, pokud má vaše schůzka nepracovní charakter, na dar s logem firmy zapomeňte. Tohle opravdu ne. Jak byste se na místě obdarovaného cítili vy, kdybyste věděli, že jste člověku, kterého jste přijali u sebe doma, hostíte ho (nebo mu v případě setkání kdekoliv jinde minimálně jistojistě věnujete svůj čas), nestáli za to, aby vám přinesl něco osobního, co sám vybral?
Výraz vybral na konci předchozího řádku je pro celé téma vůbec podstatný. Jestliže hovoříme o výběru daru, pak se má skutečně jednat o výběr. Proces, kterému musíte věnovat určité úsilí. Nikoliv situaci, kdy přijdete do obchodu a sáhnete po první bezduché věci, kterou vidíte. Takzvaný dar pro dar je vůbec nejhorší stav, kterého můžete dojít. Pokud si za předmětem, který se chystáte darovat, nestojíte, jinak řečeno, pokud byste si vy sami nepřáli, aby vám jej někdo jiný dal, pak to není dar. Jen krám na obtíž. Opravdu.
Tip z krejčovství: co pro ženu místo květiny
Co je důležité, je pro oči neviditelné
Tady si s citátem Saint-Exupéry nevystačíte. Pro dar neplatí, že podstatné se skrývá uvnitř. Jakýkoliv dar předáváte, pamatujte na obal. Sebelepší a sebedokonalejší dar dokáže shodit nevhodný obal. O igelitce nemluvě. To je noční můra každého, kdo dostal do vínku jen centilitr vkusu. Mimochodem, třeba v Japonsku je obal v podstatě důležitější než samotný darovaný předmět. Cokoliv, co kupujete, vám zabalí do mimořádně kvalitního papíru a opatří drobnou ozdobou. Klidně i sladkost, kterou se chystáte za chvíli sníst. Můžete to považovat za nesmyslný příklad plýtvání, pro Japonce má ale takové vyjádření úcty obrovský smysl.
Dar vždy opatřete kvalitní vkusnou dárkovou taškou nebo jej zabalte do hezkého dárkového papíru. Mimo období před a po Vánocích se vyhněte zimním a vánočním motivům.
Není malých darů
A teď se konečně dostáváme k tomu “podstatnému” (ačkoliv my už víme, že stejně podstatné je i všechno předchozí).
Dar se předává jednou rukou, pokud to jeho rozměry umožňují. Přijímá se dvěma. Nejpodstatnější na celém procesu dávání a přijímání darů je to, že není malých darů. Květina, láhev vína, vkusná dekorace do bytu i auto mají stejnou hodnotu. Nikoliv finanční, ale tu druhou, samozřejmě. Cokoliv předáváte nebo přijímáte, čiňte se stejnou vážností a úctou.
Když někomu předáváte dar, bohatě si vystačíte se sdělením “to je pro vás”. Nebo ještě skromněji “pro vás”. Případně “pro tebe”, v závislosti na tom, jak blízcí si jste. Žádné “tady je taková maličkost” nebo snad nedej bože “nevěděl jsem, co mám přinést”. Z výše uvedeného už víme, že vždycky musíte vědět, co nesete a proč.
Když jste naopak v roli toho, kdo dar přijímá, je vaší povinností dar vybalit, prohlédnout a poděkovat. Žádné “já jsem říkal, ať nic nenosíte” nebo “to jste si neměli dělat škodu”. Z výše uvedeného víme, že výběr daru je proces, který stojí úsilí. A kazit komukoliv radost z toho, že proces úspěšně absolvoval takto prázdnou, zbytečnou a v podstatě i hrubou frází, se zkrátka nehodí.